Dnes jsem jela vlakem do práce a v nádražním podchodu se na schodem skoro srazil postarší pán s postarší paní. Kdybyste ale slyšeli ty výrazy, které tam padaly. Paní sice jenom překvapeně stála, zatímco ten ukřivděný pán chrlil jednu nadávku za druhou.
Tento úvod nemá s mojí prací až tak mnoho společného, přece jenom mě ta příhoda dost zarazila; ve vztahu k jiným – i když neznámým lidem, bychom se přece měli chovat s určitým respektem vždy.
Abych to přenesla do oblasti personalistiky: já se zabývám IT pozicemi a i když jsem blondýnaJ, už celkem vím, o co v tomto oboru jde. Stane se ale, že mi kandidáti někdy dají najevo pochybnosti o mojí kvalifikaci nebo kompetenci hodnotit jejich IT znalosti. Někdy se i stane, že po zamítnutí jsou kandidáti natolik vykolejení, že začnou být vulgární a - minimálně v emailem - i agresivní (to se týká všech oborů, nejenom IT).
V ten moment asi ale mohu oddychnout, že se rozhodlo správně – takovouto reakci by si na profesním poli neměl dovolit nikdo, rozhodně ne vhodný kandidát. A co je nejdůležitější – firmy si mnohdy cení osobnosti kandidáta více než jeho znalostí, ty se dají tréninkem získat.
Proto radím: každá situace se dá vyřešit bezkonfliktně a slušně, nikdy nevíte, jestli s daným člověkem nebudete ještě v budoucnu jednat nebo kdo Vás v nepříjemné situaci vidí a dělá si úsudek.
Hodně štěstí při hledání práce!